Rachel Donatella di Bela

24. října 2016 v 18:39
JMÉNO:Rachel Donatella di Bela
VĚK:31. 7. 1998 - 18 let
RODIČ:
Sobek
RODINA:
Raphaella Dragonetti di Bela - sestra
ROKY SLUŽBY:0 let
POSTAVENÍ:Zasvěcená
KA:Chameleon
PENÍZE:55 EGP
FC:Ruby Rose
HRÁČ:Magnoliaen


Ohledně jejího vzhledu, byste měli vědět jednu věc a to že má dvojče, jednovaječné, takže vypadají téměř identicky, jsou jako chodící kopie. Jak je ovšem od sebe stoprocentně rozpoznáte, je, že Rachel na sobě nemá, na rozdíl od své sestry, žádné na první pohled viditelné tetování. Její tmavě hnědé vlasy, které občas mohou vypadat až černě má střižené na krátko, do tzv. pixie cut a většinou si je jenom sčísne dozadu a zalakuje, tak aby jí nelezly do obličeje, jindy zase použije milión sponek nebo čelenku, ať už látkovou, nebo černou, tenkou plastovou. Má čistou pleť, byla jedna z těch lidí, co s akné nikdy problém neměli, obočí je vždycky pečlivě vytrhané a učesané, je ovšem dost husté na to, aby jej nemusela nijak doplňovat líčidly. Ona se celkově moc nelíčí, pokud nemusí, ale když už ano, zvolí spíše něco decentního. Její postava je dosti vychrtlá, ale jinak odpovídá intenzitě jejího tréningu a jejímu životnímu stylu celkově. Na jejím těle se nenachází snad ani gram tuku, postava je zpevněná a vypracovaná díky hodinám a hodinám tréningu bojových umění. Je lehce nadprůměrně vysoká a byla obdařena křivkami, za které by se kdejaká dívka nemusela stydět, nemá ovšem potřebu je jakkoliv vystavovat, takže většina lidí si toho ani nevšimne. Pleť má od přírody trošku snědší, téměř bez znamének, až na jedno, poměrně velké na chodidle pravé nohy, nemá žádný extra typický tvar, je to prostě flek. Co se týče oblečení, tak ji často můžete zahlédnout v obyčejném, těsném, černém nátělníku na tenká ramínka a olivově zelených nebo tmavě modrých aladdin pants s velice nízkým sedem, to většinou ve dnech, kdy cvičí nebo dělá jakoukoliv tělesnou aktivitu. Pokud má v plánu jít někam mezi lidi, nebo tak něco, většinou ji můžete vidět v černých skinny džínách v kombinaci s nějakou halenkou, či dámskou košilí. Neobléká se moc žensky a už vůbec né vyzývavě, nebo alespoň né záměrně. Čeho si můžete povšimnout je častá absence bot a podprsenky. Boty jsou podle ní zbytečnost, takže jejich nošení často bojkotuje, podobně to má i s podprsenkou.


Rachel je dost uzavřená. Málo koho si pustí k tělu, zřejmě proto, že už je hodně dlouho přesvědčená, že nikoho jiného, než svou sestru nepotřebuje. Proto může často působit dost protivně, obvzlášť, když se vedle ní objeví někdo, kdo nezavře pusu nebo je hrozně neodbytný. Jednoduše se řídí pořekadlem: "Mluviti stříbro, mlčeti zlato." a proto si můžete být jistí, že slova ji rozhodně neohromí. Víc než to co vám vychází z úst, ji zajímá vaše mimika, to co děláte, způsob, jakým se na ostatní díváte, váš postoj a všechny tyhle věci. Pokud se sama rozhodne za vámi přijít a začít se s vámi bavit, můžete si být jistí, že ji na vás něco fascinuje. Sama často nemluví, jenom poslouchá, občas přikývne, ale kdyby nemusela, s největší pravděpodobností by nepromluvila celý den. Když už mluví, tak je naprosto klidná, mluví plynule a dá se říct, že trošku pomaleji, nikoliv tak, aby vás uspala, nýbrž prostě si bere svůj čas, nikam nespěchá, každé slovo má pořádně promyšlené, mluví velice spisovně, její frázování a intonace jsou téměř učebnicové, navíc má velice příjemný hlas, trošku níže posazený, ale je velice příjemné jej poslouchat. Ačkoliv je poměrně zručná, co se zbraní a sebeobrany týče, většinou boj bere jako poslední řešení, ovšem, když už bojuje, je nelítostná a její pohyby jsou ladné a opět téměř jako z učebnice, nepleťte si to ovšem s tím, že by byla předvídatelná, protože to rozhodně není. Uznává autority a pokud se systémem souhlasí, nijak výrazně proti němu nevystupuje, má ráda, když mají věci řád a nesnáší když někdo přijde, nebo něco začne pozdě. Jednoduše řečeno, nohama stojí pevně na zemi, bere věci tak jak jsou, je praktická, umí se perfektně ovládat a vždy je taktní. Za každou cenu se snaží zachovat čest jejich rodiny, snaží se, aby na ni otec s matkou byli hrdí a ačkoliv se narodila o několik minut později než její sestra, tak je ona ta "starší" a rozumnější, dává na svoji sestru pozor a mírní ji. Ovšem všechno má své stinné stránky a ani u ní tomu není jinak. Snaží se aby na ni rodiče byli hrdí, ale v hlouby duše, má neskutečný strach, že to nedokáže. Umí se perfektně ovládat a mírní svou sestru, ale občas má chuť místo toho aby svou sestru zastavila, se k ní přidat. Tohle pokušení ovšem znají téměř všichni. Je velice vytrvalá, pokud se učí něčemu novému, je schopna celý den činnost trénovat, do vyčerpání sil a občas i kousek přes. Tohle je její menší slabina, nikdy neví, kdy má dost, když trénuje, je schopna vstát v 6 ráno a jít trénovat a ulehnout až teprve, když už není pomalu schopná stát na nohou. Proto často potřebuje někoho, kdo jí řekne ať se jde najíst, napít, odpočinout si, protože na to často zapomíná a to potom nedopadá dobře. Nepochopte mne špatně, ona má smysl pro humor, dokonce sama umí být občas vtipná, ale zatím se kromě její sestry nenašel nikdo, kdo by jí dokázal skutečně pobavit. Co je ovšem podstatné a všichni by to o ní měli vědět, je skutečně dobrý a mírumilovný člověk a pokud někdy udělá něco zlého, je to nejspíše protože se snažila chránit někoho ze svých milovaných.


Rachel se narodila jako první ze dvojčat di Bela. V brzkém věku si nebyly se sestrou zrovna dvakrát blízké, dost možná proto, jak rozdílné byly. Rachel byla klidná, takové to dítě, co poslušně jde spát po obědě, vždycky dělá co jí je řečeno, bez reptání, jenom aby tatínek a maminka byli spokojení. Na rozdíl od své sestry trávila spoustu času nad knihami, které jí neustále nosil jejich domácí učitel Lucius. Byl to muž středního věku, který byl velice milý a trpělivý, dokonce s její neposednou sestrou. Rachel si ho velice oblíbila, našla v něm skvělého učitele a výborného společníka na hry šachu, či diskuzi o knize. Rachel nikdy nebyla moc holčička, většinou měla vlasy ostříhány na krátko, nosila často neutrální barvy a střihy, takže si ji sem tam někdo spletl s chlapečkem. Její matce se to ovšem nelíbilo a tak stejně jako její sestru se jí snažila naklonit trochu jiným směrem. Přála si, aby její dcery byly dámy, aby nosily šatičky, hrály si s panenkami a pořádaly čajové dýchánky. Jenže to nevyhovovalo ani jedné ze sester, Sobekova nátura se prostě nezapře. Jejich otec byl však jiného názoru. Přál si, aby se jeho malé holčičky uměly bránit, přeci jenom jakožto mafián mě spousty nepřátel. Takže se Rachel začala učit bojovým uměním. Nejdříve jí to nebylo vůbec po chuti, viděla v tom jenom násilí, brutálnost a nekoncentrovanou energii, zmatek. Nicméně, na přání svého otce, pro kterého by udělala téměř cokoliv, začala trénovat. S časem si začala uvědomovat, že tohle všechno potřebuje disciplínu, koncentraci a to se jí velice zalíbilo. Nejraději cvičila sama, zavřená v místnosti se svou holí a hodiny a hodiny tloukla do hadrového panáka, dokud se jí nepodařil dokonalý úder. Začala být skoro jako posedlá. Vypilovala dokonalou techniku, všechny údery byli přesné, dlouhými hodinami tréninku se dostala na dost vysokou úroveň. Takže pokud nebyla zahrabaná mezi stohy knih, byla v tréninkové místnosti, kde pilovala svou techniku. To taky mohlo za to, že občas byla trošku nevrlá. Když mohla od rán do večera cvičila a potom, když už se neudržela na nohou, vzala učebnici, lehla si a učila se na další den do školy, takže pravidelně naspala třeba jenom 3-4 hodiny, což jednomu ovlivní náladu, že ano. Nicméně, ona to tak nebrala, chtěla se toho naučit co nejvíce, nechtěla zůstat na mrtvém bodě, chtěla se posouvat kupředu, dělat svého otce hrdého a nechtěla se rozptylovat věcmi jako je například přítel, spánek, zábava. Umíte si představit, jak na tom je asi člověk, co se věčně bichlí a nebo trénuje, často právě až do úplného vyčerpání, které často přicházelo velmi brzy, protože zapomínala během tréninku jíst a pít. Začala být hodně vychrtlá, ne že by měla problém s příjmem potravy, ale intenzivně cvičit celý den a večer si dát jenom rámen? Na tohle ji upozornil právě Lucius, který se stal takovým jejím strážným andělem. Pravidelně ji navštěvoval po čas tréninku, kdy jí nosil vodu a nutil ji něco sníst. Nakonec se z toho stala taková menší tradice, kdy jí Lucius kdykoliv kdy trénovala donesl oběd, prvně za záminkou probrání dalšího učiva. Jenže potom začala pociťovat malá Rachel něco, o čem doposud četla jenom v knihách. Bylo jí tehdy 16 let, byla mladá, krásná, už vypadala jako opravdová žena a mentálně? Byla daleko, daleko vyspělejší, než většina jejích vrstevníků, takže není divu, že i Lucius k ní projevil náklonnost. Nejdříve to byla jenom hra, letmé doteky, pohledy a milá slova, ale potom ji jednou Lucius políbil, když ji vyprovázel v noci z tréninku domů. Nejdříve se odtáhl, začal se omlouvat, prosil jí, ať to neříká otci, že už to neudělá, že je to neadekvátní chování.. Umlčela ho dalším polibkem. Umíte si domyslet, jak ten večer skončil. Z malé Rachel se stala žena. Bohužel, nestihlo z toho vzniknout něco více, protože na to přišel její otec. A rozhodně se jí nelíbilo, že se jeho dcera tahá s chlapem, kterému je něco málo přes 40. Alfredo di Bella je prostě všude a nic mu neunikne. Rachel se tak musela rozloučit se svým milovaným bývalým učitelem(tou dobou už byla na střední) a skvělým přítelem. Domluvila se s otcem, že to bude jejich malé tajemství, ani její sestra o tom neví. Jak by taky mohla? Koho by mohlo napadnout, že Rachel, co je vlastně napůl kluk, pořád zalezlá v tělocvičně nebo v knihovně mohla mít zájem o kluky? Tedy, v tomhle případě spíše o muže. Nikoho by ani ve snu nenapadlo se na něco takového zeptat. A to bylo poprvé a naposled, co Rachel pociťovala něco, co by se dalo nazývat láskou, tedy, tou, co je mezi ženou a mužem. Na rozdíl od své sestry nebyla vůbec oblíbená. Vlastně to byla prostě jenom ta divná ségra té úžasné Raph, kterou všichni tak zbožňovali. A jí to takhle vyhovovalo, až na to, že za ní často chodili s tím, že si mysleli, že je Rapheala. Ona se nikdy moc nebavila, kluci jí nijak nezajímali, ale sem tam se nějaký co měl zájem objevil, pokud ale začal být příliš dotěrný, její sestra ho pěkně zpacifikovala. Byla jako šedá myška, neslyšně proplouvajíc davem, ve stínu své sestry. Ovšem, tehdy začala její první malá rebelie. Odmítla brát peníze/kapesné od rodičů a začala si sama, jako servírka v místním bistru a doučováním. Matka zuřila, otec taky nebyl nadšen, ale rozhodně oceňoval, že se dokázala postavit na vlastní nohy. To bylo vlastně poprvé, co ji za něco pochválil, poprvé se dostala do jeho přízně, poprvé si jí všiml a viděl v ní jenom něco víc než pacifistu a zklamání rodiny. To ji donutilo ještě více trénovat, chtěla být dokonalá, chtěla potěšit svého otce, přála si aby na ni byl pyšný, stejně tak jako na její sestru, potom co přizabila a poté i zabila Fernanda. Fernando byl ex přítel její sestry, kterého Rachel doučovala na reparát. Byli docela kamarádi, jenže on to očividně jenom jako přátelství nebral a sem tam zkusil ji políbit, vzít ji za ruku, pohladit ji po tváři, což se Rachel moc nelíbilo. No, problém vyřešila Raph, která se Fernandovi pomstila a zabila jej. Tehdy si Rachel uvědomila, že by svou sestru měla trošku krotit. Kdykoliv, kdy byla Raph na nějaké z akcí, seděla Rachel v její posteli, dokud její sestra nepřišla a byla si jistá že je v pořádku, popřípadě jí ošetřila menší ranky, mezitím co jí Raph vyprávěla co se dělo. Tehdy se dívky sblížili asi nejvíce, ačkoliv už předtím si byli dosti blízké. Rachel často chodila do přírody, nacházela tam totiž klid a harmonii, který se u nich doma moc nenacházel, byla to opravdová italská famílie. Jednoho dne se však stalo něco dosti nečekaného. Ležela v trávě, na rozlehlé louce, nedaleko jezírka, uprostřed rozlehlého parku a nechala sluneční paprsky hýčkat její kůži, když v tom na ni nikdo promluvil. Otevřela oči, rozhlédla se kolem sebe, ale nikdo nikde nebyl, nikdo na ni mluvit nemohl. Potom se však z trávy vyplazil had, se kterým pak zapředla vskutku zajímavý rozhovor. Okamžitě jak došla domů, se svěřila své sestře, bohužel, poslouchal je i špeh jejich otce a hned mu vše vyslepičil. Matka to už nemohla déle tajit, prozradila vše co mohla a podepsala tím ortel jak sobě, tak svým milovaným dcerám. Rachel bylo jedno, že právě zjistila, že je polobohyně. Nejvíce jí zasáhl ten zklamaný pohled v očích jejího otce. Konečně mu dokázala, že na ni může být pyšný a teď to bylo vše ztraceno. Už je nechtěl nikdy vidět.


○ PRIMÁRNÍ ZBRAŇ: Bojová hůl
○ SEKUNDÁRNÍ ZBRAŇ: Bič
○ DALŠÍ ZBRANĚ:
• xxx

LEKCE:

ČAROVNÉ PŘEDMĚTY:
Lahvička s uspávacím lektvarem

VÝPRAVY:
• xxx


VLASTNOSTI:
SÍLA6/10
RYCHLOST6/10
OBRATNOST7/10
VÝDRŽ9/10
SCHOPNOST7/10

DOVEDNOSTI:
Boj s mečem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s dýkami/noži0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s kopím/oštěpem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj se sekerou0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Střelba z luku/kuše0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj beze zbraně3. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s bojovou holí2. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Léčitelství0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Psaní hieroglyfů0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Umění0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Špionáž1. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI:
LIZARD ABILITY2/10▬▬▬▬▬▬▬▬



DRUH: Chameleon
JMÉNO: Charles
POVAHA:
Charles je přesnou kopií Rachel. Je tichý, téměř nemluví, často o něm ani nevíte, Rachel však vždycky ví, kde se nachází. Většinou splývá s okolím, pozoruje a potom své postřehy sděluje Rach, je to výborný špeh.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama