Claudio Angelino Di Agostino

28. listopadu 2016 v 19:35
JMÉNO:Claudio Angelino Di Agostino
DATUM NAROZENÍ:31. 7. 1998 - 18 let
RODIČ:
Qetesh
ROKY SLUŽBY:0 let
POSTAVENÍ:Voják
KA:Pakobra
PENÍZE:50 EGP
FC:Diego Barrueco
HRÁČ:Sin


Není zase tak výrazného vzezření, což pro něj bylo výhodou. Tmavé vlasy si na bocích většinou nechává zkracovat na minimum, zbytek češe a upravuje dozadu. O svůj vzhled zase tak moc nepečuje, nemá na to jednak povahu, jednak čas. Je docela vysoký a osvalený, musel se o sebe umět postarat. Jeho oči jsou tmavě hnědé a daly by se přirovnat k hořké čokoládě. Většinou ani nevyjadřují žádnou emoci. Po celém těle i obličeji má množství znamínek, je jich na běžného člověka neobvykle mnoho, ale zase ne vyložený extrém. Často se ani neobtěžuje se holit a taky se strništěm vypadá o dost starší. To se mu často dost hodí. Na pravém bicepsu a tricepsu má tetování křídel a růží a na levé vnitřní straně předloktí má srdce na dlaních. Obvykle ho uvidíte oblečeného do tmavých košilí a kalhot, nic výrazného ani křiklavého.


Claudiovu povahu není lehké pochopit. V prvé řadě je nutné říct, že se uvnitř něj skrývá pravá povaha dětí Qetesh. Nebýt jeho nešťastného dětství, byl by přesně tak veselý a nepoznamenaný. Takhle to veselí vymizelo hned v jeho brzkých letech. Zbytek ovšem zůstal víceméně neporušen. Je velice živý a energický, rád si užívá, když na to má čas.
Nesnaží se dávat najevo, jak moc ho poznamenala smrt jeho bratra, kterou navíc způsobil vlastní rukou. Skrývá veškeré své pravé emoce a pocity a maskuje je arogancí a nepřístupností. Každý, kdo se kdy pokoušel proniknout k jeho srdci, narazil na pevnou železnou zeď opatřenou elektrickým ohradníkem (rozumějte kousavostí) a ostnatým drátem (rozumějte jízlivostí). Ovšem první dojem je jiný. Dovede se k vám chovat docela v pohodě, dokud se nesnažíte vyptávat na moc věcí o něm a jeho životě před táborem. S nikým o své minulosti nemluví a to ze zásady. Je tu z něj někdo jiný a nepotřebuje, aby se na něho někdo díval jako na vraha nebo mafiána a překupníka drog, když ani jedním nikdy nebyl a ani nehodlá být. Nemohl za to, že se jeho bratr zapletl s něčím takovým. A nemohl ani za to, že v tom všem byl lepší než on a že ho chtěl bratr chránit.
Dalo by se však říct, že to celé ho zocelilo. Už se nezalekne jen tak něčeho, nenechá se jen tak něčím zastrašit a neštítí se prakticky ničeho. Hluboko v něm je zakořeněný kus duše sadisty. Pokaždé, když dostal úkol nebo misi, se v tom skrytě vyžíval, ačkoliv by to nikdy nepřiznal. Téhle své části se bojí. Bojí se, že je ve skutečnosti monstrum, a právě tento strach se snaží potlačit do pozadí a zakrývat jinými vlastnostmi. Vybíjel si to na prostitutkách a prakticky kýmkoliv, koho potkal v barech a klubech. Ne, nemlátil je, neřval po nich, nic takového. Jen s nimi spal. A tím se vybíjel, to mu stačilo. Jeho partneři byli vždy na sto procent spokojení, ať už to byly ženy nebo muži. Ano, správně, Claudio není heterosexuál a byť sám sebe gayem nenazývá, sex s ženami mu nikdy nebyl tak příjemný jako s muži. Ovšem vzhledem k tomu, že si musel udržet jistou pověst, sem tam nějakou ženu obšťastnit musel. A ty si nikdy nestěžovaly.
Vždy se spoléhá jen sám na sebe. Nevěří nikomu jinému než sobě, moc dobře totiž ví, jak snadno jsou lidé ovlivnitelní a jak snadno se dají přesvědčit, aby někomu vrazili kudlu do zad. Sám to několikrát udělal, vydíral lidi, aby zradili své blízké, své přátele, rodinu, kohokoliv. Nestydí se za to, zatlačil to do pozadí. Nebere to jako něco, kvůli čemu by měl cítit vinu. Dělal jen svou práci. Kdyby to neudělal on, udělal by to někdo jiný. Byl jen figurkou na šachovnici mocných vůdců, které následně sám sesadil. Moc dobře ví, jak prchavý lidský život je a jak snadno zlomitelná lidská vůle je. Uvnitř se bojí, že se mu to jednou všechno vrátí. Že ho najdou a oddělají ho. Co jiného by s ním taky mohli udělat. Asi ho nepochválí, že. Teď je ale svým pánem a to jednou pro vždy. Nenechá si už nikdy od nikoho diktovat, co má a nemá dělat. Nikdy.
Nikdy nebyl moc citlivka. Slzy byste od něho čekali jen těžko. Jediná věc, která ho v současnosti zvládne rozbrečet, je vzpomínka na jeho bratra a pohled, který mu věnoval těsně před tím, než vystřelil a ukončil jeho život. Vlastně je tak trochu jako zraněné zvíře, které potřebuje čas, aby si olízalo rány, a které se nebojí ublížit druhým, aby se samo cítilo lépe. Láska pro něj nemá význam. Je podle něj hloupé se na někoho takhle vázat, když je tak lehké tato pouta a vztahy zpřetrhat a zničit. Proto se nesmí nikdy zamilovat. Ví, že by tím mohl uvést leckoho do nebezpečí, a to nechce. Jakmile totiž získá přítele, umí vůči němu být starostlivý a ochranářský. Slíbil si ale, že se to nikdy nestane.
A stejně ho tento popis nevystihuje dokonale. Není zlý, ale je nevyzpytatelný a myslí především na sebe. Neobětoval by se pro nikoho, protože si s nikým nevytváří tak silné pouto, aby mu ten někdo za to stál. Někdo v něm vidí sobce, ale to ho nevystihuje. Nesnaží se vyvolávat konflikty a nemíchá se do věcí, do kterých mu nic není. Nerad rýpe do jiných lidí, protože ví, že jemu samotnému by se to nelíbilo. Ne že by se to vztahovalo na všechny ty jiné věci, které dřív všem možným lidem prováděl. Občas vás až jeho lhostejnost může iritovat, může se zdát, že je mu celý svět ukradený. A vlastně ano. Jeho hlavním zájmem je další pomsta. Občas zažívá záchvaty úzkosti a noční můry v kombinaci s lehkým spaním taky nejsou pohodička. Čas od času proto dá přednost alkoholu a bezuzdné zábavě. Jenom to musí být někde, kde je skrytý a chráněný. Opilý je mnohem komunikativnější, sice ne otevřenější, ale je mnohem uvolněnější a taky přítulnější. To ale ve správné náladě i střízlivý. Krev Qetesh se nezapře.


1997, Španělsko, Madrid
Když se mladý obchodník se zbožím všeho druhu a problémy s alkoholem seznámil s mladou a velice svůdnou kráskou, netušil, jak bude jeho život poznamenaný. Jinak by od ní okamžitě utekl. Nezáleží na tom, proč si vybrala zrovna jeho a proč se neostýchala mu první noc dát své tělo. On se do ní okamžitě zamiloval, Enrico se jmenoval. Ona se mu představila jako Angela a nechala ho, aby jí úplně propadl, což od ní bylo bezohledné a kruté. Už nikdy se neviděli. Po jejím zmizení Enrico spadl do závilosti na alkoholu úplně.

1998, Španělsko, Madrid
Přede dveřmi se objevil malý uzlíček s ještě menším dopisem, v němž Angela prosila Enrica, aby se o jejich malého postaral. Zároveň ho žádala, aby se jmenoval Claudio a druhé jméno dostal po ní - Angelino. Enrico její přání splnil, ovšem nikdy se o Claudia nebyl schopen dostatečně postarat. Vzhledem k jeho těžké závislosti už se nesoustředil na obchod a byl na tom bídně. Byl na Claudia přísný, řval po něm a nezřídka ho bil.

2004, Španělsko, Madrid
"Ty zmetku! Ty spratku jeden!" Claudio se choulil na své posteli a snažil se otce nijak víc nerozzlobit svého otce. Nechtěl, aby ho začal i bít. Opět se totiž vrátil opilý z hospody, křičel a házel věcmi. Každý den šlo všechno od deseti k pěti, Claudio byl ještě malinký a nechápal, proč tatínek tak řve a zlobí se. Vždyť všechno udělal tak, jak měl. Velice brzy se naučil se o sebe postarat sám, musel. Uklízel doma, snažil se nachystat si nějaké jídlo z toho, co otec občas koupil, nebo co mu donesl starší bráška. Tehdy mu bylo deset.
"Co si myslíš, že seš?! Nejseš k ničemu dobrej!" První facka. "Nezasloužíš si tady žít! Nic neděláš, ty budižkničemu!" Druhá facka. Když se ho bráška snažil ochránit, zbil ho taky. Řval přes celý dům, ve kterém naštěstí nebydleli sami. Sousedka to už nevydržela a nahlásila to. Jenom díky ní se Claudio dostal pryč. Do dětského domova, který spravovaly jeptišky.

2005, Španělsko, Madrid
Měl se lépe než doma s otcem, ale jeho bráška utekl, nechtěl do kláštera k jeptiškám. Zůstal na ulici a staral se o sebe, jak nejlépe uměl. Zato Claudiovi bylo sedm, což byl nejvyšší čas, aby se začal učit. Jeptišky hodně lpěly na historii a taky latině a podobných věcech. Claudio nebyl typ dítěte, který by se nechal takhle snadno kontrolovat, ale neměl z toho moc rozumu a i když občas vyváděl různé skopičiny, taková hrůza to nebyla. Byl docela učenlivé dítě a na všechno byl hrozně zvědavý. Jenom neměl rád, když ho někdo kontroloval. Často v noci utíkal, aby se potkal s bráškou, který mu vyprávěl různé historky z ulice. A tak to šlo několik let.

2013, Španělsko, Cartagena
"No tak! Zdrhej!" A Claudio zdrhal. V patnácti utekl od jeptišek, jeho bráchovi už bylo devatenáct a zapletl se s mafií. To ovšem ještě Claudio nevěděl, myslel si, že to, co kradou v drobných obchůdcích a na benzínkách, je pro ně. Nevšiml si, že část peněz pokaždé zmizí neznámo kam. Občas brácha přes noc zmizel a nikdy mu neprozradil, kam chodí, že prý ja na to ještě mladý. A Claudio byl zvědavý. Jednu noc si na něho počíhal a sledoval ho až do pokerového klubu v zapadlé uličce, který nebyl tak úplně pokerovým klubem, nýbrž pobočkou místní větve mafie obchodující s všemožnými drogami a podobnými hnusy.
"Ale ale, kohopak to tu máme, co? Špicl od konkurence?" kdosi ho chytil za límec a usmíval se na něho. Zpoza rtu se leskl zlatý zuby a neznámý chlap mu dýchl do tváře kouř, až se Claudio rozkašlal.
"N-ne, nejsem, já jsem tady s..." vykoktal a snažil se bránit. "To je můj brácha," ozval se povědomý hlas. Jenže jeho brácha nevypadal tak mile a přátelsky jako normálně. Jeho obličej byl temný a v očích se mu promítaly starosti smíšené se zlobou.
"Neřekls nám, že máš bráchu," odfrkl si chlápek a dotáhl Claudia na světlo ke stolu, kde seděl jeho brácha a další dva chlapi podobného ražení.
"Nebyl na to ten správnej čas," odsekl mu a propaloval Claudia očima. Ve skutečnosti nikdy neplánoval jim o něm říct. Chtěl to risknout, nechtěl, aby se do tohohle jeho malý bráška zapletl. Ale bylo pozdě. Claudio byl vtažen dovnitř a sežrán obrovským krokodýlem jménem Mafie.

2015, Španělsko, Cartagena
"Není špatnej, má šikovný ruce," pochvaloval si Claudi nejvyšší kápo větve mafie v Cartageně. Vrhal na něho spokojený dravčí úsměv a kouřil doutník. "Ale ten jeho bratříček ho kazí, moc ho moralizuje," podotkl šlachovitý mužíček vedle něj, co se schovával ve stínu jeho obří židle. Kápo vrhl pohled na Claudiova bráchu. Ten se bezvýrazně díval na drahý perský koberec na zemi a mlčel. "Co nám k tomu řekneš? Je to tak? Bojíš se, že si tvůj bratříček zničí život spoluprácí s námi?" zeptal se ho přímo. V jeho úsměvu pableskovala škodolibost a sadismus.
"Je," odpověděl nakonec a podíval se přímo na kápa. Rezignovaně, vyčerpaně, smířeně.
"Není!" bránil ho Claudio, kápo ho však mávnutím ruky umlčel. Claudio už si za ty dva roky zvykl na všechny ty hnusárny, které dělali lidem, kteří se jim nelíbili. Kolikrát ho samotného posílali něco podobného vyřídit, protože neměl problém s vyhrožováním, vydíráním či dokonce mučením.
"Copak nevíš, že jediná rodina, kterou máš, jsme my? Claudio není tvůj sourozenec, ne, už dávno ne, dostal se mnohem výš než kdy ty. Už nám nejsi užitečný," odmítavě zakroutil hlavou a pak pokynul šlachovitému chlapovi za sebou. "Můžeš, tak, jak jsme se domluvili," sykl na něho. Mužík se tiše zasmál a vytáhl z pouzdra u pasu pistoli. Claudiova bratra mezitím podržely dvě gorily, aby se ani nehnul. Mužík podal pistoli Claudiovi.
"Ukaž mu, která rodina pro tebe znamená víc," vyzval ho. Claudio si vzal pistoli do ruky a podíval se na svého bratra. Věděl, že kdyby to neudělal, zabili by oba. A jeho bráška se na něho díval souhlasně a smířeně. Tušil to od chvíle, kdy je sem kápo pozval. Claudio na něj namířil, stál metr od něj, hlaveň pistole byla těsně před jeho čelem.
"Promiň..." zašeptal a stiskl spoušť.

2016, Itálie, Řím
Od oné události uplynul rok. Claudio, který v sobě choval nekonečnou a hlubokou zášť ke španělské mafii, od toho dne dělal vše, aby se jim pomstil. Začal vraždou toho vyzáblého, který mu podal pistoli. Pokračoval dalšími překupníky drog, kterým bral zásilky a ničil je. Byla to hra na honěnou, ale lovec se s kořistí střídal. Jednou prchal Claudio, jindy zase členové mafie. Jeho posledním činem byla vražda kápa, o níž se doslechl i samotný boss celé mafie a nenechal to bez povšimnutí. Claudio měl své zdroje a věděl, že se musí ztratit. Nejlépe na úplně jiný kontinent. A přesně v tu dobu se mu v hlavě ozval ženský hlas. Byla to pro něj jistá naděje. A tak si koupil letenku a pod falešnou identitou se dopravil až do Egypta a na ostrov na Nilu. Tam se dozvěděl o svém původu a setkal se se svým Ka.


○ PRIMÁRNÍ ZBRAŇ: Oboustranná sekyra
○ SEKUNDÁRNÍ ZBRAŇ: Vrhací nože
○ DALŠÍ ZBRANĚ:
• Kopí s hlavicí z božského bronzu

ČAROVNÉ PŘEDMĚTY:
• xxx

VÝPRAVY:
• xxx


VLASTNOSTI:
SÍLA9/10
RYCHLOST6/10
OBRATNOST6/10
VÝDRŽ7/10
SCHOPNOST7/10

DOVEDNOSTI:
Boj s mečem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s dýkami/noži0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s kopím/oštěpem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj se sekerou0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Střelba z luku/kuše0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj beze zbraně2. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Léčitelství0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Psaní hieroglyfů0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Umění0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI:
PHYSICAL ABILITY1/10▬▬▬▬▬▬▬▬▬


DRUH: Pakobra červenobřichá
JMÉNO: Rodrigo
POVAHA:
Rodrigo se Claudiovi dost podobá. Jen je o dost šílenější. Velice často přemýšlí nad opravdu divnými věcmi (například, co by se asi stalo polobohovi, kterému by někdo podpálil Ka a podobněho). Fascinuje ho černý humor a celkově morbidní a temná témata. Ničeho se neštítí, ale je raději v pohodlí než někde v terénu a špinavý. Občas se může zdát, že až úzkostlivě dbá na své šupiny. Je v něm také zamíchaný kousínek pýchy a hrdosti, což jsou věci, které Claudio tak často neukazuje. Líbí se sám sobě a hlavně díky zbarvení. Čas od času prostě musí sám sebe nebo Claudia pozdvihnout nad ostatní. Jeho polobůh si z toho nic nedělá a přechází to mávnutím ruky. Na co by se hádal sám se sebou a na co by na to plýtval energií.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama