Alaric De Moor

10. prosince 2016 v 16:23
JMÉNO:Alaric De Moor
DATUM NAROZENÍ:6. 6. 2000 - 16 let
RODIČ:
Tefnut
ROKY SLUŽBY:0 let
POSTAVENÍ:Umělec
KA:Liška polární
PENÍZE:50 EGP
FC:Randy Harrison
HRÁČ:Sin


Ric na první pohled vypadá jako celkem běžný blonďatý klučina s roztomilým úsměvem a krásnýma očima. Jeho vlasy jsou přirozeně světlé a nechává si je pravidelně stříhat, proto nikdy nepřesáhnou únosnou délku, málokdy přesáhnou jeho uši. Jeho oči jsou světle modré a dokáže si nimi skvěle vypomoct, pokud něco chce, a udělat rozkošný psí kukuč. Často může jeho výraz působit spratkovsky nebo protivně, zvlášť když něco není po jeho. Většinou je ale jeho úsměv odhalující řadu bílých rovných zubů dokonalý. Je spíš menší, ale rozhodně není tlustý nebo podsaditý. Jeho tělo je štíhlé a velice ohebné. Výšky taky moc nepobral, ovšem ani tak nepůsobí jako prcek, kterého byste si mohli lehce dobírat nebo šikanovat. Poměrně snadno se spálí na slunci, jeho kůže spíš zarudne, než zhnědne, a tak se pobytu na přímému slunci spíš vyhýbá. Proto je i jeho kůže světlá. Nenajdete na něm mnoho znamínek a nemá snad ani jednu větší a výraznější jizvu.



Tipli byste ho na hodného kluka, co sotva opustil mateřské hnízdo. Realita je však někde trochu jinde. Ve své podstatě je Ric hodný kluk, nikdy nikomu nechce ublížit, ale má v sobě značnou dávku sobeckosti, která je prozatím stále ještě hluboko pohřbená a neprobuzená.
Vesměs je to moc milý kluk s rozkošným úsměvem, nad kterým se jednomu srdce rozteče. Což ovšem ještě nic neznamená. Je přátelský a rád se baví, ovšem stále ještě má poměrně naivní náhled na svět. Věří na věčnou a neutichající lásku mezi dvěma lidmi a nikdy nechápal některé své vrstevníky a starší spolužáky, kteří se vždy chlubili, s kolika holkami už spali nebo se líbali. Ric si prostě vždycky žil ve svém vlastním světě kreslení a vaření, což jsou dva jeho největší koníčky. Na kreslení má opravdu talent na to, jak je mladý. Zvládá úžasně vystihnout lidské tělo a přenáší na papír realitu. Přesto si sám ještě moc neuvědomuje, jak moc by mohl svůj talent vyvíjet. Neuvědomuje si mnohem víc věcí. Je prostě ještě naivní, mladý a dělá chyby, které by za pár let nejspíš už nedělal. Snadno se do někoho zakouká a pak může být až otravný, protože si prostě nedá říct a neuvědomuje si, že to není láska, co cítí, nýbrž jen dočasné poblouznění.


Navzdory své víře v opravdovou lásku není zrovna kluk do vztahu. Možná je to nedostatkem zkušeností, možná proto, že mu už přirozeně nevyhovuje běžný vztah, ale stručně řečeno je nedokáže udržet delší dobu. S pár holkami už něco měl, vyšli si ven, dali si pusu, drželi se za ruce a podobně, ale nikdy jejich tzv. "vztah" nevydržel víc jak pár týdnů, kdy opadlo jeho nadšení. Není to tím, že by byl sukničkář a měl nutkání přítelkyně měnit jako ponožky a dokazovat si tím to, jak je sám úžasný, že ho každá chce. Je to jeho přehnanou horlivostí do všech vztahů a tím, že mu prostě hned nedojde, že to nebude mezi nimi fungovat. Není však takovým tím typickým lamačem srdcí, jeho cílem není ublížit. Pokaždé si s nimi v klidu sedne a vysvětlí jim, proč to nebude dál fungovat a proč bude lepší, když se raději rozejdou. Pokud se s ním do té doby nerozejde sama ta dívka. Ric potřebuje čas pro sebe, je citlivá umělecká duše, což jen tak některá nepochopí, takže to vede k její nespokojenosti a pocitu, že se jí dostatečně nevěnuje. Dalším faktorem, který v tom nejspíš zahrál svoji roli, je to, že je Ric gay. Ale neví o tom a nikdy ho to ani ve snu nenapadlo. No, dobře, už se mu pár snů zdálo, ale většinou byly s nějakým spolužákem a tak maximálně se líbali, takže to bylo celé akorát divné a Ric si z toho nic nevzal. Někde uvnitř to tuší, ale zdravý rozum a jeho výchova to potlačují i přes to, že ačkoliv ke všem těm dívkám cítil cosi jako náklonnost, nikdy po nich netoužil v sexuálním smyslu.


Jak už bylo řečeno, je citlivý a občas taky trochu náladový. Zvlášť když ho začne někdo kritizovat. Konstruktivní a slušně podanou kritiku přijme bez mrknutí oka, už se ji naučil brát jako způsob, jak se může zlepšit, ale jakmile mu někdo začne nadávat a poukazovat na jeho chyby hrubě a vulgárně, nedrží se a klidně dotyčného pošle do háje. Nebojí se za sebe postavit a má kuráž. V určitých věcech. Nebojí se slz. Není to tak, že by se jen tak před někým rozbrečel, ale nestydí se za ně, když už se to stane. Může se zdát, že všechno bere až moc s nadhledem a přechází věci se smíchem, jenže uvnitř se ho to všechno dotýká a bolí. Je vlastně dost osamělý a nezkušený, nezná pořádně sám sebe a podvědomě hledá někoho, ke komu by se mohl upnout. Což znamená, že se toho v něm spousta ukrývá - jako třeba touha se předvádět, sklony k promiskuitě (co se týče mužů), tendence vyhledávat vzrušení, zábavu a nebezpečí a spousta dalších věcí, o kterých nemá ani ponět - respektive takové, na které je stále ještě (díkybohu) mladý.
Nesnáší být uvězněný či svázaný nebo pocit, že nemůže uniknout. Není to vyloženě klaustrofobie, stísněné prostory mu víceméně nevadí, dokud v nich není držen násilím bez možnosti uniknout. Může pak začít docela vyšilovat a okamžitě hledá cestu ven. Dalším jeho velkým strachem je létání. Do letadla by nesedl za žádnou cenu, leda pod vlivem alkoholu či v bezvědomí. Taky je to doslova a do písmene bordelář. Co mu odpadne od ruky, to tam nechá - prostě typický umělec. Občas si neumí hlídat výraz, čímž už spoustukrát urazil dost lidí. Protočí oči, protáhne obličej, zamračí se, zasměje se - to vše ve špatnou chvíli. Jako slabá stránka by se dala považovat i jeho upřímnost - vypustí z pusy všechno, co mu přijde na mysl, a nenechá se nikým urážet a tím si způsobuje spoustu problémů.



Alaric neměl zrovna typické dětství. Pochází z ostrova Svatého Martina, konkrétně jeho nizozemské části a už jen to, že jeho otci Nicolaasovi bylo 35 let a jeho matce Elis (jak se tehdy Tefnut představila) sotva 20, když se ti dva poznali a počali Alarica, pohoršovalo celou rodinu De Moorů. Vyhrožovali Nicolaasovi, že ho vydědí, že z jejich majetku nic nezíská a že už ho dál nebudou brát jako svého příbuzného, pokud si ji nevezme, když už se s ní zapletl, a podobně. Nicolaas byl starý mládenec, kterému všechny ty řeči a zásady rodiny vlezly na mozek. To vedlo k tomu, že se nikdy neoženil. Jeho rodiče ho vždy učili, že manželství je posvátný svazek, že sex by měl přijít až po svatbě, pohoršovaly je svobodné matky, byli proti alkoholu, cigaretám i drogám a celkově vlastně proti všem možným druhům zábavy. Mezi tím taky absolutně neschvalovali homosexuální svazky ani homosexualitu jako takovou. Podle nich to byl hřích a ano, byli silně věřící. Tohle všechno vtloukali Nicolaasovi do hlavy, který to pak všechno předával i Ricovi. Nebo se o to alespoň pokoušel. Tefnut věřila, že bude dobrým otcem, a tak si trochu dopomohla i kouzly, aby ho omámila. Těch by nejspíš ale nebylo ani potřeba.
Jenže Elis o pár měsíců později zmizela a Nicolaas ji měl zase spatřit až za dlouhou dobu. O zhruba devět měsíců později od jejich poslední noci objevil na prahu domku uzlíček s malým Alaricem. Tím, že ho přijal a neodnesl někam do ústavu nebo dokonce do popelnice, si pod sebou začal podřezávat větev. Naštěstí ho vždycky také učili, že lidský život je posvátný, takže ho ani na moment nenapadlo, že by si ho nenechal. Pojmenoval ho Alaric a představil rodině, která ho sice s nechutí a neochotou, přesto nadšená novým potomkem přijala a začala mu předávat své ideály.
Pravděpodobně to bylo tou polovinou božské krve, ale Ric nikdy úplně nepřijal jejich hodnoty. Nebyl vyloženě černou ovcí, spíš ale se snažil své vlastní názory prezentovat jinak. Například ve své tvorbě ve výtvarce ve škole, kde ho později šikanovali. V brzkých letech ne, to byl spíš takovým tím tichým, zahloubaným klukem, co se průměrně učí a má průměrné známky, ačkoliv má na víc než na to. Jenže pak se ve třídě začali ostatní kluci víc projevovat. Všichni hráli fotbal, sportovali, byli nabušení a předváděli se před spolužačkami. Zato Ric se s holkami spíš přátelil, měl hlavu v oblacích a kreslil. Fotbal ho nezajímal a nebavil. A tak ho začali nazývat teploušem, queerem, princeznou a podobně. Šlo spíš o slovní šikanu, odstrkovali ho a vyčleňovali. Znemoňovali ho před spolužačkami, které ale s Ricem spíš soucítily. Až jednou po tělocviku se převlékali v šatnách, kde byli kluci sami, do něj začal jeden vyloženě dorážet, pošťuchovat ho a ponižovat ho. Ostatní proti tomu pochopitelně nic neudělali. Ric se proti němu ohnal pěstí, už se neudržel. Tomu klukovi začala téct krev z nosu, a protože sám byl dost cholerický, okamžitě mu to vrátil. Ric tak skončil s roztrženým rtem na zemi, kde si do něj pro jistotu ještě několikrát kopl a praštil s ním o skříňku. Bylo mu patnáct a nic nechtěl přiznat, bál se, že skončí ještě hůř. Ale díky své tehdejší nejlepší kamarádce, která do něj hučela tak dlouho, dokud to doopravdy nenahlásil a neukázal, co mu provedl. Otec ho chtěl přeložit na jinou školu, ale tehdy začal Ric slýchat Tefnutin hlas, který ho nabádal k cestě do Egypta. Odolával tomu, myslel si, že zešílel, ale jednoho dne se přede dveřmi objevila mladá světlovlasá žena. Jako kdyby ani o rok nezestárla. Oběma všechno vysvětlila. Nicolaasovi se to nechtělo věřit, nechtěl se Alarica vzdát, ale neměl na výběr. Tefnut je mocná a nemohla připustit, aby se její syn nedostal do tábora. Ricovi stěhování nevadilo. Uvítal ho jako možnost začít nový život. A to se také stalo.
Jakmile překročil most a dostal se na ostrov, rozhodl se nedívat se zpátky a začít znovu.



○ PRIMÁRNÍ ZBRAŇ: Spatha z božského bronzu
○ SEKUNDÁRNÍ ZBRAŇ: Bič
○ DALŠÍ ZBRANĚ:
• xxx

LEKCE:
• xxx

ČAROVNÉ PŘEDMĚTY:
Zlatý ozdobný klíček, který odemkne všechny dveře, které nejsou magicky zabezpečené

VÝPRAVY:
• xxx


VLASTNOSTI:
SÍLA6/10
RYCHLOST8/10
OBRATNOST8/10
VÝDRŽ7/10
SCHOPNOST6/10

DOVEDNOSTI:
Boj s mečem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s dýkami/noži0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s kopím/oštěpem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj se sekerou0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Střelba z luku/kuše0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj beze zbraně0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Léčitelství0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Psaní hieroglyfů0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Umění2. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI:
CRYOKINESIS1/10▬▬▬▬▬▬▬▬▬


DRUH: Liška polární
JMÉNO: Amuniritis
POVAHA:
Amuniritis ztělesňuje tu část Rica, kterou stále ještě neobjevil. Tu odvázanou, promiskuitní, prahnoucí po vzrušení a nezkrotnosti. Ta, která není závislá na ostatních. Ta, která se v Ricovi uvolňuje pouze tehdy, kdy je opilý. Což se vlastně ještě nestalo. Je lhostejná a často z Ricova chování otrávená. Štve ji, že stále nepřijímá fakt, že je gay, ale nevnucuje mu to. Tuší, že tím by tu chvíli ještě oddálila. Často ho povzbuzuje k tomu, aby si víc užíval a neřešil společenské normy a konformní chování. Nahlas by mu to nikdy nepřiznala, ale má ho doopravdy ráda a leží jí na srdci jeho dobro. Jen je tu ten problém, že její pohled na to, co je dobré a co zlé, je trochu pokřivený. Nebere promiskuitu a sobectví jako něco špatného. Podle ní by měl každý nejdřív stavět sebe a potom až ostatní. Není zlá, jenom uvolněná a ochotná udělat a říct cokoliv - žádné omluvy, žádná lítost.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama