Fionnlagh MacGrath

12. ledna 2017 v 20:33
JMÉNO:Fionnlagh MacGrath
DATUM NAROZENÍ:31. 12. 1998 - 18 let
RODIČ:
Serket
ROKY SLUŽBY:0 let
POSTAVENÍ:Umělec
KA:Panda červená
PENÍZE:50 EGP
FC:Andy Biersack
HRÁČ:Sin


Tmavé zpoloviny vyholené vlasy, piercing v nose a ve rtu, mnohdy černé a kožené oblečení se cvočky, přezkami a ostny, tetování. Taky má propíchnuté obě uši a nosí v nich černé náušnice. Z vlasů si nechává jen patku, která je občas trochu delší, než by měla, ale to mu nevadí. Hrozně se mu nechce chodit pořád k holiči, a tak si boky i týl holí sám a občas to tak i vypadá, ale během let v tom získal už docela praxi. Jednou si však chtěl ostříhat i patku a nedopadlo to moc dobře. V oblékání není moc vybíravý - obleče cokoliv, co je černého. Miluje kůži (respektive její náhražky), bezprsté rukavice stříbro. Na krku často nosí stříbrný řetízek s vojenskými štítky. Měří 193 centimetrů, což je pěkná výška. Zato je ale docela hubený a nejsilnější taky není. Zato je ale docela rychlý a obratný.



Ačkoli Finn působí jako ne zrovna společenský a extrovertní člověk, opak je pravdou. Je velice otevřený a přátelský, ochotně vám pomůže, pokud je to potřeba, nestraní se společnosti a je pro každou zábavu. Tak to alespoň vypadá a tak se on prezentuje.
Pokud mu řeknete jeho celým jménem, pravděpodobně ho naštvete. Nesnáší své celé jméno, proto se vám ve valné většině případů představí jako Finn. Nechápe, jak takové stupidní jméno mohl kdy někdo vymyslet a pak mu ho dokonce i dá. Je - překvapivě - irské a podle něj jsou irská křestní jména až na výjimky hrozná. Něco jiného jsou však příjmení, ta se mu líbí a zvlášť to jeho s Mac. Připadají mu noblesní.
Je poměrně srdečný a spoustu věcí přejde jen mávnutím ruky, nedělá si s ničím starosti a všechno má takzvaně na háku. K některým věcem přistupuje možná až moc lhostejně a lehkomyslně. Jako například k drogám, se kterými už nějakou tu zkušenost měl. Jen díky své božské matce, o které donedávna neměl tušení, se mu nepodařilo si vytvořit závislost na některé z nich. Hodně si zahrával a vůbec mu nevadilo, že by klidně mohl kvůli tomu i zemřít. Celkově smrt a nebezpečí bere na hodně lehkou váhu - nevadilo by mu lézt po skalách bez jistícího lana nebo se třeba jen tak z legrace, aby se předvedl svým starým kamarádům, předávkovat. Někdo by o něm řekl, že je to prostě hlupák, který si neváží života a nezná jeho cenu. A asi by měl i pravdu. Zároveň je taky ale veselý a nechá se navézt do každé špatnosti. Nebojí se porušovat pravidla, tedy co se týče takových těch - podle něj - zbytečných. Jako třeba požívání alkoholu nezletilý nebo kouření na zakázaných místech.
Ale to nic nemění na tom, že v jádru je Finn opravdu dobrý člověk. Podá vám pomocnou ruku, když je to potřeba, v takových situacích nedělá rozdíl mezi přítelem a nepřítelem, pokud to tedy není zrovna příšera. Není důvěřivý, to by bylo silné slovo. Nevěří každé blbosti, ale má sklon v ostatních vidět to dobré a až když se spálí, uvědomí si, že tomu člověku neměl věřit. Na druhou stranu každému dává jen jednu šanci a pokud ho dotyčný zklame či podrazí, už mu nikdy nebude věřit. Jsou věci, které zvládne odpustit, ale pak jsou tu taky záležitosti, které prostě neodpouští a nikdy nebude. Jinak je hodně chápavý - nemusíte si pro něho vymýšlet složité výmluvy, proč nechcete jít na tu a tu akci. Stačí prostě říct, že se vám nechce a tečka. Nebude vás vyslýchat proč nebo vás přemlouvat. Sám o sobě je totiž poměrně líný, takže ze sebe nenechá dělat blbce a nerozdal by se pro ostatní jako někteří jiní lidé. Pozná, kde je ta hranice mezi pomocí a zneužíváním cizí dobroty.
Neznámé a neprobádané území je pro něj láska. Sice už od svých čtrnácti není panic, ale je to pro něj jedna velká neznámá. Kvůli jeho rodičům, kteří mu neustále opakovali, že se nikdy neměl narodit, že je praská guma a potrat, v něm zakořenil dojem, že není hoden lásky někoho jiného. Bojí se do někoho zamilovat a myslí si, že ho nikdo nikdy milovat nemůže, protože tady nikdy neměl být. Nikdy o tom však nemluví, ani o své minulosti a rodině a snaží se to všechno kompenzovat alespoň tím, že je k ostatním milý a nekonfliktní.
V neposlední řadě zbožňuje zvířata. Vždycky domů tajně tahal toulavé kočky a psy, o které se staral, dokud se otec jednoho dne neopil a nenaštval a nevzal svoji starou brokovnici a nenašil jim broky do kožichů, takže většina pomalu poumírala v šílených bolestech. Až na malého černého kocoura, který se stačil schovat.



Jeho kořeny sahají do Irska soudě dle jeho jména. Celý svůj život prožil v jeho hlavním městě Dublinu a nic jiného tedy nikdy nepoznal. To však neznamená, že se nedokáže přizpůsobit novému prostředí nebo zorientovat a samostatně pohybovat. Vždyť se sám dostal do Egypta!
Jeho otec byl notorik, to byl možná taky důvod, proč přitáhl bohyni Serket, která se mu snažila pomoct. Na chvíli to pomohlo, abstinoval a držel se od alkoholu dál, jenže pak se něco zlomilo - našel si novou přítelkyni, která mu měla pomoct s výchovou malého synka, ale byla to pouze zlatokopka. Cormac, Finnův otec, byl pěkně zazobaný. Vlastnil tamější čokoládovnu, akcie v dalších cukrovarech a taky síť pekáren. To, že se stal závislým na alkoholu, na povrch nevyplulo jen díky jeho rodině, která ho úzkostlivě hlídala, poněvadž nechtěla žádnou nežádoucí pozornost, která by mohla poškodit pověst jejich budoucího dědictví. Sarah, Cormacova už-manželka-zlatokopka, souhlasila s tím, že budou Finna vydávat za její dítě, a tak se zamezí poprasku kvůli nemanželskému dítěti. Nikdy však Finna jako vlastního nepřijala, odstrkovala ho od otce, ponižovala ho a snažila se, aby upadl v nemilost, aby mohla získat všechen Cormacův majetek, až zemře. Finn tak nikdy nepoznal otce, nevěděl, jaký je doopravdy, jaký k němu chová vztah, prostě nic. Sarah mu vždy tvrdila, že ho nechce vidět, že na něj nemá po práci náladu a že má radši zmizet.
A tak Finn zmizel.
Poprvé na pár dní. Bylo mu asi třináct, když se seznámil s partičkou ve škole - černé vlasy, tmavé oblečení, cigarety, o dva roky starší, šíleně zajímaví a temní. Našli ho brečet za školou, ze které se ulil. Ne že by Finna někdo šikanoval, na to s ním byla moc velká sranda, spíš ho štvalo, jak to má doma. Macecha ho nesnášela, otce téměř nevídal a když už, tak jen na chvíli, a zbytek rodiny ho sledoval jako nějaký pokus pod mikroskopem, aby mu mohli vyčíst každý malý detail. Měl kamarády, ale ani jeden tomu nerozuměl. Navíc mu ve škole až na matiku nic moc nešlo, flákal to a nebavilo ho to. Doma trávil málo času, macecha by ho tak či tak vyháněla, ať je v otcově přítomnosti co nejméně.
Ale zpět k jeho nové partě.
Byli sice o pár let starší - tedy někteří z nich, ale ten prcek se jim zalíbil. Vzali ho mezi sebe a ukázalo se, že jsou dost fajn - ostatní si o nich vždycky šuškali, že šikanují mladší, že dělají naschvály a s prckama se nebaví. Finn ale mohl říct, že to není pravda. Byli to jeho nejlepší přátelé, už se nemusel poflakovat sám. Občas ho protlačili na zábavu, kam sami už zkušeně proklouzávali s falešnými průkazy nebo staršími přáteli. Někdy byl z domu třeba i pár dnů, ale nikdo se po něm nesháněl. Do školy vždycky nakonec s nějakou výmluvou přišel a maceše to bylo ukradené, nevadilo jí podepisovat falešné omluvenky, hlavně, když měla klid.
Občas jeho kamarádi jedli takové legrační pilulky s obrázky nebo do nosu vtahovali moučkový cukr, o kterých ale Finnovi tvrdili, že nejsou pro písklata a že na to on má ještě čas. On tomu pochopitelně nerozuměl, ale hrozně ho to fascinovalo. Vyzvídal a snažil se dozvědět víc, oni mu však jen slíbili, že mu jednu dají, až oslaví čtrnáct. Noc před narozeninami nemohl Finn ani spát, jak se těšil. A pak to přišlo. Ukázalo se, že pilulky s obrázky je extáze a moučkový cukr kokain, ale k tomu se dostali jen někdy, ten tam byl prý moc drahý na to, aby ho dali jemu. Éčko mu ale dali jako malý narozeninový dárek a pro Finna to byl zážitek, na který nikdy nezapomene. Nebylo čistý, ten, kdo to jejich partě prodal, do toho zamíchal i něco dalšího, o čemž jim neřekl. Finn si pak pamatoval jen záblesky toho, co se dělo. Už tehdy vypadal starší, než mu doopravdy bylo, a holce, která ho sbalila, to bylo ve výsledku stejně jedno, protože byla sjetá taky.
A tak to šlo dál - nedávali mu vždycky, jenom při speciálních příležitostech a později, když nějaké chtěl, musel zaplatit. Někdo totiž vykecal, kdo je jeho otec, a tak prohlásili, že když má tak bohatýho tatínka, neměl by být problém, aby si svoje neřesti platil sám. A tak Finn doma kradl peníze, občas mu je Sarah sama dala, jen aby měla klid a pokoj. Kdyby jen věděla, na co je má...
A taky se to dozvěděla. V šestnácti se omylem zapletl do aférky, kdy jeho kamarádi, ze kterých se mezitím vyklubali pěkní hajzlíci a grázli, přepadli menší obchod, aby sehnali peníze. Finn sám o sobě nic neudělal, chtěl jim domluvit a varovat je, ale nikdo mu pochopitelně nic nevěřil. Vypadal jako oni, byl potetovaný, měl piercingy, oblečení i vlasy sedělo a byl na místě činu. Chytli je, na testech poznali, že berou pravidelně drogy - už párkrát předtím kvůli tomu měli problémy, ale tehdy je brali jen výjimečně, takže to na testech poznat nešlo, a když vyšel článek v novinách a rozneslo se, že syn známého majitele čokoládovny, cukrovarů a pekáren přepadl obchod a je závislý na drogách, Sarah se pomalu pomátla vzteky. Cormac se psychicky zhroutil, začal znovu pít a všechno šlo z kopce. Finn musel trávit čas výhradně doma, kontrolovali ho na každém jeho kroku. To mu bylo sedmnáct a jenom díky tomu, že mu jeho otec zajistil dobrého právníka, nemusel do vězení ani do nápravného zařízení.
Někdy tehdy začal domů tahat toulavá zvířata, která mu dělala jeho jedinou společnost. Navzdory všemu si ale na drogách závislost nevybudoval. Neměl potřebu si je shánět, vydržel bez nich. Jeho drogou se teď symbolicky stala zvířata. Tedy do dne, kdy se jeho otec rozzuřil a všechny je postřílel, načež se o pár dní později oběsil. Finn už nechtěl vedle Sarah strávit ani den. Sbalil svých pár věcí, ukradl jí peníze a ztratil se ve městě. Nějak se zvládal protloukat, dokud se v den jeho osmnáctin v jeho hlavě neozval měkký ženský hlas, který mu radil, ať jede do Egypta. Neměl jediný důvod proč to neudělat, a tak sedl na letadlo a dostal se tam.



○ PRIMÁRNÍ ZBRAŇ: Xiphos
○ SEKUNDÁRNÍ ZBRAŇ: Vrhací nože
○ DALŠÍ ZBRANĚ:
• xxx

LEKCE:
• xxx

ČAROVNÉ PŘEDMĚTY:
• xxx

VÝPRAVY:
• xxx


VLASTNOSTI:
SÍLA6/10
RYCHLOST7/10
OBRATNOST7/10
VÝDRŽ7/10
SCHOPNOST8/10

DOVEDNOSTI:
Boj s mečem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s dýkami/noži0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s kopím/oštěpem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj se sekerou0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Střelba z luku/kuše0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj beze zbraně0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Léčitelství0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Psaní hieroglyfů0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Umění0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI:
POISON RESISTANCE1/10▬▬▬▬▬▬▬▬▬


DRUH: Panda červená
JMÉNO: Diarmuid
POVAHA:
Diarmuid je doopravdy střelená panda. Jenom ne v tom dobrém smyslu. Je zákeřný, škodolibý, mrzutý, líný a dost prohnaný. S Finnem je tak v nesouladu, nerozumí si a často Finnovu dobrosrdečnost kritizuje. Nesnáší projevy náklonnosti a je mu z nich zle. Dělá naschvály a nikomu by nepomohl. Ani tehdy, když po něm něco chce Finn, nic neudělá, pokud nejde o životně důležitou věc, která by mohla ohrozit i Finnův život. K ostatním Ka se chová nadřazeně a jiné polobohy pomalu i přehlíží, mluví o nich, jako kdyby tam ani nebyli, a není neobvyklé, když i o sobě mluví ve třetí osobě. A občas taky mluví sám k sobě. Nahlas. A nestydí se za to. Velice lehce se nechá znudit a i když nesnáší nudu, je zároveň líný jak veš. Občas vám může klidně i něco ukrást, skočit po vás, tahat vás za vlasy a taky vůbec nerespektuje osobní prostor, tedy kromě toho svého. Ve výsledku je vlastně pěkně na zabití a ani Finn s ním kolikrát nemůže vydržet.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama