Chloe Tealin Moriah

27. října 2017 v 21:28
JMÉNO:Chloe Tealin Moriah
DATUM NAROZENÍ:4. 8. 2000 - 17 let
RODIČ:
Neit
ROKY SLUŽBY:0 let
POSTAVENÍ:Nováček
KA:Káně bělochvosté
PENÍZE:100 EGP
FC:Kyra Wennersten
HRÁČ:Lya


Ve skutečnosti není ani nijak vysoká, měří přesně 168 cm. Váží přiměřeně ke své výšce a pokud Vás maminka správně vychovala, nebudete se jí na přesné kilogramy vyptávat. To se nesluší. Má vcelku drobnou postavu a jeden by řekl, že do ní stačí fouknout a sesype se jako domeček z karet, ale není tomu tak. Vlastně je svým způsobem na dívku v jejím věku docela silná a svou stabilitu má pevně pod kontrolou. Snědou pleť rámují hnědé vlasy, jejihž odstín bych nerozebírala, jelikož nejsem kadeřnice a příliš se v tom nevyznám. Oči má prostě modré, více bych se v tom nešťourala, protože na nich není nic až tak neobvyklého. Její hlas mnohdy zní lhostejně, jindy zase docela mile, ale většinou se snaží skrze něj žádné velké emoce neprojevovat. Obléká se většinou do nějakých bílých šatů se zlatými detaily. Jindy třeba volné tričko a sukni. Je to různé, podle nálady a taky toho, co se jí jako první dostane pod ruku.


"Udělám to sama." To by byla zřejmě odpověď, kdyby se někdo zeptal, jakou větu používá nejčastěji. Je totiž velmi háklivá na to, když se jí někdo snaží jakýmkoli způsobem pomoct. Z nějakého důvodu ji nikdy nepřijme a raději vše udělá sama, než aby to svěřovala do rukou cizích lidí. Nebo i přátel, kdyby nějaké měla. Nemá ráda, když někdo strká čumák do jejích věcí, nesnáší šťourali a vlezdoprdelky, šplhouny a bůhví, co ještě. Celkově má velký problém s lidmi, není však zcela introvertní typ, sic je pravda, že od sebe lidi ve velkém měřítku odhání. Nesnese být v přítomnosti někoho neupřímného, zkrátka ji to štve. Ona vždy řekne vše narovinu a milosrdné lži u ní příliš nevedou, proto se nebojte, že by vám někdy byť jen trošku zalhala, ač často používá sarkasmus a to nemusí každý hned pochopit. Je to takový ten typ člověka, kterého si nezískáte snadno. Vlastně je to prakticky nemožné a snažit se může jen úplný naivka. Asi by i měla přátele, jenomže jsou tu ty problémy. Chová se trochu jinak, než děvčata v jejím věku. Občas si přijde jako mezi stádem nějaké divé zvěře, honící se za slavnými hvězdami. To ona upřímně vůbec nemusí. Má ráda reálné osoby, nejlépe ne příliš bohaté, nenamyšlené, upřímné, které si nehrají na to, co nejsou. Tudíž nějací zpěváci ji nezajímají. Dokonce ani neřeší ráda první románky, vzhledem k tomu, že nemá o čem vyprávět. Celkově by se ráda zařadila mezi chlapce, ale ti jsou zase příliš povrchní a bavit se s holkou, je pod jejich úroveň. Chovají se k jejímu pohlaví jako k hadru a neuvědomují si, jak moc uboze při tom vypadají. Tím chci říct, že jí vlastně sedne málokdo a nějak se nenachází člověk, vyhovující jejím standartům. Někdy se prostě říká, že některé duše se nedají napravit. Ona vypadá jako Slunce, které se tváří jako Měsíc, nebo naopak. Každopádně její pohled je méně upřímný, než slova lháře. Z nějakého důvodu totiž většinou působí vyrovnaně, jako skála. Nic by s ní nepohnulo, ani kdyby jste se na hlavu stavěli a rozzuřit ji může připravit o nervy možná tak dotyčného, ji nikoli. Občas se usměje, nebo pronese posměšné, ironicky myšlené "ha, ha" a tím to většinou končí, no a líbí se jí tak vystupovat. Dokonale od sebe lidi odežene, snad i všechny, kterým by na ní mohlo záležet. To ale není tím hlavním důvodem. Je to to klasické klišé, prostě jen nechce vypadat zranitelně. Lidé, jako je ona, bývají často velmi, ale velmi podceňovaní, kvůli jejich slabosti. Tím myslí ženské pohlaví, proto také nemůže snést řeči, že ženy jsou méně cenné, než muži, nebo že nemají takovou sílu. Jsou to nesmysly, kterým ona nevěří a kdyby měla nějakého idola, určitě by to byla velmi silná žena, silnější, než muž, jak po fyzické, tak po psychické stránce. Celkově se prezentuje, jako kdyby byla spíše kluk, než holka, což se ale snaží alespoň trochu vyvážit oblečením. No ne vždy to jde. Je mnoha lidmi odsuzována, protože si myslí, že je něco, co není. Ale ano, v podstatě by se dala přirovnat k průměrnému chlapci, je to bojovnice. Spíše sama se sebou, v mysli, ale když na to přijde, zcela klidná, zkroutí někomu ruku do nepohodlné pozice a to vše bez nějakého velkého vzrušení. Prostě to udělá, neomílá to pořád dokola a dokola, nemá potřebu někomu dokazovat, že je silná, prášit mu to o hlavu, nebo to stále připomínat a chvástat se. Bere věci tak, jak přijdou, ale raději má plán B, jen pro případ, že by se něco pokazilo. Má velmi dobré nápady, které se skvěle mísí s odvážností. A občas má prostě jen víc štěstí, než rozumu. Nikdy ale neudělá nic, co považuje za zbytečné, tudíž to dělat nechce. Dokáže se vzepřít systému, ať už ji to má stát cokoli, ale zná své místo a ví, v jakou chvíli sklapnout paty a vrátit se zpět. Je zvyklá věci brát vážně, tedy především ty, které by se tak brát měly. Stejně má ale na všechno takový podivný náhled. Mnoho lidí její názory nechápe, to možná i proto, že v sobě mají víc, než co o sobě navenek dají znát, podobně jako ona. Vlastně se zdá i poměrně drzá a něco, co řekne může někdy působit i jako útok na danou osobu, ač to tak není. Sama je sice hodně vztahovačná, ale snaží se tomu vyhýbat. Navíc tomu moc nepomáhá, že není příliš usměvavá. Tedy, jednou za čas se usměje, když jí něco přijde vtipné, pobaví ji to, nebo je jí někoho líto a ano, je škodolibá, ví to a nemá s tím žádný problém, vlastně proč by měla? Její osobnost tvoří mnoho cestiček zdobených rozmanitými květy, představující její vlastnosti, ale je těžké vychytat tu, ve které nenajdete pouze trny, ale i růže, mimochodem, růže nesnáší.


Ve skutečnosti to celé začalo nevinně. V hlavním městě Columbus v Ohiu se narodilo dítě. To dítě bylo křehká, nevinná bytost, hodna opatrování a ochrany nejvyššího kalibru. Stvoření, které sice vezme mnoho času, ale později to mnohonásobně vynahradí. Alespoň takhle to mělo být, tak, jako u všech lidí, ale ten den se v nemocnici v Columbus nenarodilo dítě, jménem Chloe, ten den se tam narodil někdo úplně jiný, cizí a nepodstatný pro svět, kam měla Chloe patřit.
Ona vlastně nikdy netušila, kdo byli její rodiče a v životě ani jednoho nepoznala. Bylo pro ni hrozné nevědět, jak vypadali, nebo co byli zač. Jak se chovali a jakou měli práci, nebo co vystudovali a jestli měli problémy stejné, jako ty, se kterými se sama potýkala. Žena, která ji vychovávala jí o nich nikdy nic neřekla. Nepověděla jí, proč tu s ní nejsou, nechtěla jí lhát a tak to raději nechala bez odpovědi, ať si sama domyslí, co jen chce. Bylo to možná jednodušší a lepší řešení, ale jak pro koho. Vlastně to tak Chloe vůbec necítila.
Žena, která ji vychovávala jí říkala, že je sestrou její matky, takže jí může říkat 'teto,' ale to Chloe odmítla, raději ji oslovovala jménem a svou rebelii ukazovala odmlouváním a to už od šesti. Ve skutečnosti ji nikdy neměla ráda, jako kdyby měla pocit, že tu její matka nemůže být jen kvůli ní, ale jen si to nalhávala, aby svou nenávist měla na kom vyplýtvat, ale bylo jí příliš a začala ji přenášet na všechny, až její svět docela potemněl.
Vyrůstala v nenávisti ke svým vrstevníkům, jelikož je považovala za mentálně slabší a mladší, než je ona sama. Vlastně byla zcela přesvědčena, že jejich myšlení by se dalo přirovnat k opicím, nebo papouškům. Uměli jen opakovat, co někdo jiný už předtím řekl. Tupé mozky. A potom vždy musela poslouchat kázání od tety Charlotte. Kázání nesnášela a to především od této ženy, která si zřejmě myslela, že vše bude po jejím. Byla extrémně vznětlivá, v některých situacích, ale alespoň stejně jako Chloe nenáviděla lži. Bylo to to jediné, co měli společného -tak si to tedy myslela, dokud nezjistila, že je toho mnohem víc.
"Apeluji na tvůj zdravý rozum, mladá dámo!" Okřikla svou svěřenkyni, která toho začínala mít akorát tak dost.
"Ty pořád na něco apeluješ!" Rozmáchla zcela rozhořčená Chloe rukama. Nebylo nikdy lehké ji vytočit, vlastně se to málo komu kdy povedlo, ale Charlotte to dokázala naprosto perfektně. "Apeluj si na vlastní peroxidovou palici a mě nech laskavě na pokoji, Charlotte!" Už to nešlo nazvat jako zvýšený hlas, nebo prostě křik, tohle už byl řev. Zněla jako lev, který se právě rozzuřil a vzepřel vůdci. Ti nikdy nekončili dobře, ale ona se rozhodla odejít, pročistit si hlavu, ale spíše než to přemýšlela o útěku -dobrá, nebyla hloupá, chtěla pouze, aby za ní Charlotte dolezla a omlouvala se jí, trochu ji psychicky týrat nemohlo uškodit a brala to jako přiměřený trest za to, jak se v posledních hodinách nesnesitelně chovala. Nechápala, že nemůže přijmout její osobu se vším všudy, jako ostatní. Prostě si na to zvykli, občas se jí vysmáli a nechali ji na pokoji. Dramatický odchod zpečetila třísknutím dveří, které se chvíli poté otevřely.
"Ještě jsem s tebou neskončila, mladá dámo!" Křičela za ní Charlotte, ale marně, neotočila se, ani sebou necukla. Nepovažovala Charlotte jako způsobilou osobu pro vychovávání nezletilého občana státu Ohia. Vlastně netušila téměř nic, proto se k ní nikdy nechovala s úctou, ale Charlotte byla silná a nikdy nic neprozradila. Tomu byl konec, už toho měla dost. Musela za ní jít, jednak ochránit ji, ale také své mentální zdraví, protože by z ní za chvíli zešílela.
Po pěti hodinách dorazila Chloe stopem ke 133 mil vzdálenému toku řeky Ohio po nejrychlejší možné cestě. Ve skutečnosti by to netrvalo tak dlouho, ale sehnat někoho, kdo jel tím směrem a neminul ji bez povšimnutí, bylo velmi těžké. Jízda jako taková trvala něco přes dvě hodiny a i s zastávkou zhruba dvě a půl. Mezitím Charlotte naprosto bláznila a snažila se zjistit, kde by mohla Chloe být. V celém tom zápalu dokonce i prohrabala její věci a snažila se vše, co našla nějak spojit. Původně si myslela, že míří do Disneylandu, ale jelikož ji znala a věděla, že tam nechtěla jet ani v devíti letech, nemíří tam ani tentokrát. Proto sebrala klíčky od auta a vyrazila k jejímu otci. Bylo tolik možností, kde by mohla být, přinášelo jí to nejistotu a strach, že se jí něco stane a bude to její vina. Její otec byl trochu blázen, ale znal ji, i když ona ho nikdy neviděla. Ptejte se, jak jen je to možné, ale sama si tím nejsem zcela jista. I tak však věděl, kam bude mít namířeno. Byla to přeci jen jeho holčička, zdědila něco po něm, ale také po její matce. A jelikož věděl, kdo její matka byla, také veděl, že už přišel čas. Po tom, co Charlotte pověděl, že bude lepší ji nechat jít, uklidnila se a svou malou svěřenkyni pustila z provázku, nechť ji provází její matka Neit a štěstí. Pocítila už potřebu býti v táboře.


○ PRIMÁRNÍ ZBRAŇ: Oštěp
○ SEKUNDÁRNÍ ZBRAŇ: Prak
○ DALŠÍ ZBRANĚ:
• xxx

LEKCE:
• xxx

ČAROVNÉ PŘEDMĚTY:
• Zlatý šíp, který při položení ukáže správnou cestu

VÝPRAVY:
• xxx


VLASTNOSTI:
SÍLA6/10
RYCHLOST7/10
OBRATNOST7/10
VÝDRŽ7/10
SCHOPNOST8/10

DOVEDNOSTI:
Boj s mečem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s dýkami/noži0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s kopím/oštěpem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj se sekerou0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Střelba z luku/kuše0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj beze zbraně0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Léčitelství0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Psaní hieroglyfů0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Umění0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI:
CALM CONTROL2/10▬▬▬▬▬▬▬▬


DRUH: Káně bělochvostá
JMÉNO: Raff
POVAHA:
Raff je pěkně neposedné Ka. Pořád by žvanil nebo alespoň neklidně hopkal sem a tam. Přesto je ale poměrně vážný, jeho rozmluvy se týkají vysoce filozofických záležitostí. Takže ve výsledku mu nikdo nerozumí, často ani jeho polobohyně. Umí tím být pěkně otravný, ovšem čas od času se v té jeho hlavince zrodí i dobrý nápad. Je přesvědčený o vlastní důležitosti a plně Chloe podporuje. Chápe ji a rozumí jejím pocitům nadnesenosti nad jejími vrstevníky. Občas se to však změní v čiré pohrdání, kdy jeho zobáček nikoho nešetří. Umí se chovat a zakládá si na své důstojnosti, Chloe je prakticky jediná, kdo v něm umí probudit tu hravou stránku se smyslem pro humor. Jsou si tedy i takovou vzájemnou útěchou.




GALERIE

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama