Raqiyah al-Amin

27. října 2017 v 21:50
JMÉNO:Raqiyah al-Amin
DATUM NAROZENÍ:31. 12. 1999 - 17 let
RODIČ:
Sachmet
RODINA:
Morrígan al-Amin - sestřenice
ROKY SLUŽBY:0 let
POSTAVENÍ:Nováček
KA:Bílá lvice
PENÍZE:50 EGP
FC:Nyla Lueeth
HRÁČ:Sin


První, čeho si jistě okamžitě všimnete, je barva její pleti. Někdo by ji nazval jednoduše černoškou, jenže to by ji hluboce urazil. Není "černá", není "hnědá". Nedá se dost dobře popsat. Její kůže je totiž tak tmavá, až se mnohdy zdá, že je černá. Zároveň je taky sametově hebká a bez jediné poskvrnky. Dotýkat se jí je jako dotýkat se nejjemnější látky na světě. Hříva vlasů černých jako uhel se chová jako opravdová hříva - dělá si, co chce. Každé ráno stráví minimálně půl hodiny kartáčováním, poněvadž ví, že to stojí zato. Jsou jemné a lesklé, nikdy je nebarvila a vždy jim dopřávala to nejlepší, proto jsou jako srst té nejjemnější kočky. Její oříškové oči se nikdy nerozhodly, jestli jsou spíš hnědé či zelené, a tak se smísily a vznikla zajímavá barva, která vás k jejím očím hned přitáhne. Její tvář má typické černošské rysy - plné a široké rty, husté tmavé obočí a výrazný nos. Je poměrně vysoká a sportovně štíhlá, takže ačkoliv se nechlubí žádnými příliš výraznými ženskými křivkami, je na co se dívat. Za léta strávená trénováním svého talentu na bojové sporty její tělo zpevnělo a nabylo svalů.
Většinou volí oblečení, které je především pohodlné, než aby bylo stylové. Nejspíš vás ale nepřekvapí, že je jednou z těch dívek, na kterých vypadá dobře i pytel od brambor. Módu ale moc neřeší, tepláky, sportovní podprsenky, volná a nejlépe pánská trička, to je její. Často ji zastihnete bosou, boty nosí jen v případě nutnosti. Taky nenosí žádné příliš barevné kousky, dává přednost neutrálním barvám, aby dala vyniknout své pleti a vlasům.


Jak se dá od potomka Sachmet čekat, Raqiyah je velice temperamentní a živé děvče. Chvilku neposedí a neustále musí být mezi lidmi ve společnosti. Je rozený extrovert a cholerik k tomu. Vybuchne kvůli maličkosti, což za všech okolností nemusí být nutně špatná věc. Snadno se totiž pro leccos nadchne a to je pak schopná hýbat horami, aby dosáhla svého. Bohužel, stejně snadno její zájem opadá a mnoho věcí pak končí nedodělaně či neuplně, protože ztratila zájem. To se týká jak aktivit, tak například partnerů. Nikdy se nebála lámat srdce - jakmile ji dotyčný chlapec přestal bavit, rozešla se s ním a upřímně mu řekla proč. Neostýchá se a říká věci tak, jak jsou. O to, že by jí to mohlo způsobit problémy, se moc nestará. Má totiž pěkně hbitý jazýček, díky kterému už vybruslila z nejedněch problémů. A že jich bylo. Vždycky říká, že to není ona, kdo způsobuje problémy, nýbrž že to problémy samy si ji vždycky najdou. Tak či onak, kde je ona, nikdo se nenudí. Často na sebe i omylem strhává pozornost a podvědomě se jí to i líbí, je ráda středem pozornosti.
Mohlo by se vám zdát, že je ve všem dokonalá a i přes občasné výbuchy vzteku vlastně bez chyb? Tak to pozor, tahle melaninová kráska má tajemství mnohem temnější, než je její kůže. Ono to vlastně ani není tajemství, ne tak docela. Kdo ji totiž zná delší dobu, pozná i tento aspekt její osobnosti. Jak už bylo zmíněno, je výbušná, což většinou není takový problém. Kdyby se ovšem v těch chvílích, kdy se doopravdy rozčílí, nebyla schopná ostatním rvát vlasy přímo ze skalpu. Nestává se často, aby se rozzuřila tak, že někomu ublížila, jenže čas od času musí upustit páru a to je lepší, když se ostatní drží dál. Proto se také začala věnovat bojovým sportům, byl to úžasný způsob, jak se mohla odreagovat a vybít si přebytečný vztek i energii neškodně na pytlích. Či na protivníkovi, který obvykle její útoky vydržel. Mimo tyhle případy se dost často rozčiluje i kvůli naprostým maličkostem. Mnozí, co s ní strávili pár chvil, se kolikrát diví, jak je možné, že jí ještě nepraskla žilka v hlavě. Je schopná se rozzlobit i kvůli věcem, které se jí vůbec netýkají. Vášnivě začne nadávat na toho kluka, který podváděl při testu a dostal lepší známku, než by si zasloužil. Naprosto odsoudí toho řidiče, co na ulici málem přejel psa. Nikdo jiný se o to víc nestará, možná utrousí pár hanlivých slov, ovšem jen ona je schopná se o tom bavit klidně další půlhodinu.
Je plná vášně a živočišnosti, avšak ty ještě pořádně nevyužila. S chlapci se vídala, samozřejmě, že ano. Stáli by na ni klidně i fronty, jen aby se na ně usmála. A přesto ji žádný z nich neoslnil natolik, aby s ním zůstala déle než pár měsíců. Na začátku možná byla nadšená a možná i trošku zamilovaná, ovšem opojení pokaždé opadlo během pár týdnů, občas i dnů. Občas mívala i pocit, že to dělá tak trochu z donucení. Rodiče ji podporovali ve směru mužského pohlaví. Okolí očekávalo, že se bude dívat po klucích a že s nimi bude flirtovat a motat jim hlavu. Což se jí úspěšně dařilo i bez flirtování. Prakticky jí padali k nohám, jenže to ji nebavilo. Snadná kořist pro ni byla nezáživná a nijak nestála o někoho takového. To byl nejspíš i důvod, proč to s každým tak brzy skončilo. Jakmile bylo něco moc snadné, nebavilo ji to a ztratila zájem dřív než normálně. Pokud musela o dotyčného bojovat, vydrželo to podstatně déle. A pak to přišlo na jedné z párty, kterou pořádal nějaký její spolužák či někdo podobný. Až tam objevila, že by vlastně vůbec nemusela mít zájem o chlapce. Že o ně vlastně ani moc nestojí. Nikdy si nahlas nepřiznala, že je lesba nebo bisexuálka. Stále se ještě domnívá, že je jako většina ostatních, jen s takovým malým tajemstvím.


Její rodina pochází ze země v západní Africe v okolí Pobřeží slonoviny - Sierra Leone či chcete-li Lví skály. Už však před několika generacemi se přestěhovala do Egypta, kde zapustila kořeny, poněvadž doufala v lepší živobytí a životní úroveň. O několik desítek let později přišel na svět Raqiyahin otec a jeho sestra, matka její sestřenice Morrígan. Ti už se necítili na usedlý život napříč rodinným zvyklostem a vyrazili do světa.
Amit al-Amin, otec Raqiyah, se ještě v mladých letech přestěhoval do Německa. Začal studovat vysokou školu a s ničím kromě peněz neměl problémy. Musel mít několik brigád a sotva to celé zvládal, ale nakonec se jeho dřina vyplatila, dokončil školu a získal na začátek poměrně dobré místo. Jednoho večera se vracel do bytu, když ho vábivý hlas vlákal do jednoho z nočních klubů. Normálně se jim vyhýbal obloukem a ani by ho nenapadlo nějaký navštívit, ale toho večera ho tam cosi až magického donutilo jít. A tam potkal Sachmet. Ta se mu pochopitelně nepředstavila svým pravým jménem, ale prozradila mu, že ho už nějakou dobu sledovala, jen sbírala odvahu ho oslovit. Což byla bohapustá lež vzhledem k jejímu temperamentu. Popili spolu, bavili se a nakonec ho prakticky zmanipulovala, aby ji pozval k sobě. Nebyly v tom zlé úmysly, to rozhodně ne, jen věděla, že on není ten typ muže, co by spal se ženou, kterou právě potkal. Ale ačkoliv si pomohla kouzly, strávili spolu krásnou noc. A tak přišla na svět Raqiyah. Sachmet s ním strávila pěkných pár měsíců, než se narodila, a pak zmizela. Nechala po sobě vzkaz a to bylo celé.
Raqiyah vyrůstala jen s otcem, ale nijak jí to nevadilo. Neměla kvůli tomu špatné dětství, měla se vlastně moc dobře. Jako malá byla hodně živá, lézt začala dřív než ostatní a stejně tak mluvit i chodit. Byla dost akční, takže bylo naprosto běžné, že se vracela ze školky s odřenými koleny a špinavým oblečením. Měla několikrát vykloubené rameno, zlomenou ruku, klíční kost a jednou dokonce i žebra. Ne že by byla nešikovná, jenom se pouštěla do věcí, na které ještě neměla. Na základní škole by zářila, kdyby jen v hodinách tolik nezlobila. Poznámek nosila dost a dost a už na druhém stupni se seznámila s alkoholem skrz starší kamarády. Byla takovou tou dívkou, která všechny oslňovala, ale nikdo nevěděl, proč je vůbec tak oblíbená a proč ji mají rádi. Kamkoliv přišla, všechno se začalo točit kolem ní a všechny oči strhla na sebe. Nebýt její osobnosti, pravděpodobně by ji šikanovali kvůli barvě její pleti, jenže už v brzkých letech všem ukázala, že není žádná princeznička, které by se mohli posmívat. Později dokonce donesla poznámku za to, že dala do nosu klukovi z vyššího ročníku, který si o ní dovolil říct, že je "černá a škaredá jak noc".
V mládí se ještě tolik neprojevovala její výbušnost, měla sice zlozvyk, že se často pro spoustu věcí nadchla a hned vzápětí se na ně vykašlala, ale nebylo to tak, že by se vyloženě rozzuřila kvůli maličkosti. Až do jejího posledního ročníku. Začala se z ní stávat opravdová žena, proto se nejspíš začaly probouzet i další aspekty její povahy. Do třídy přišla nová dívka, byla moc hezká, ale mnohem víc namyšlená. Vsadila si do hlavy myšlenku, že Raqiyah sesadí z jejího pomyslného trůnu a začala ji prakticky bezdůvodně nenávidět. Kolem ní se zformoval malý kroužek holek, které Yah záviděly, a pohroma byla na světě. Urážely ji kvůli jejímu původu a kůži, dělaly jí naschvály a i když je kolikrát seřvala a pohrozila fackami i něčím horším, dotyčná si nedala pokoj. Až jednou pohár trpělivosti přetekl. Raqiyah se rozzuřila tak, že se po ní vrhla, chytla ji za ten její blonďatý cop a vyrvala jí ho z hlavy. Ta dívka měla štěstí, že její stoupenkyně zavolaly učitelku, jinak by dopadla mnohem hůř než s vyrvanými vlasy a hlubokými škrábanci. Byla potrestána a zbytek toho roku proběhl v relativně v klidu.
Nastoupila na školu podobnou gymnáziu a tam začala plně rozvíjet své přednosti. Otec usoudil, že bude nejlepší, když se začne věnovat bojovým sportům, při kterých uleví svému vzteku a nebude tolik výbušná. Od té příhody se to totiž stávalo čím dál častěji, ačkoliv většinou to skončilo jen rozbitým talířem či jiným předmětem, který donutila létat. A pomohlo to. Chodila domů uvolněnější a spokojenější, její úsměvy už nebyly tak křečovité a najednou byla mnohem otevřenější a přátelštější. Nutkání způsobovat problémy (a pak tvrdit, že za nic nemůže, že už to tak bylo) ji ale neopustilo. Mrtvá myš v ředitelně, pokreslený portrét kancléřky, vytopené záchody... Ale za nic pochopitelně nemohla.
A pak přišel zlomový okamžik jejího života. Do té doby by nestačila své bývalé "partnery" na dvou rukách spočítat. Žádný z těch vztahů nikdy neměl moc dlouhého trvání, nikdy se moc neostýchala je ukončit, a tak za ní zůstala řádka zlomených srdcí. No ale pak jeden z jejích starších spolužáků pořádal párty, na které nemohla chybět. Opila se, neodolala vábení alkoholu. Nějaká další slečna, která sice měla též popito, ale i tak moc dobře věděla, co dělá, ji tak trochu svedla. S ní zažila něco, co ještě s nikým jiným předtím. Netušila, že může cítit něco takového, kluci, se kterými byla předtím, byli většinou kopyta. Ale s ní? Nemilovala ji ani nic podobného, jenom si po nějakou dobu vzájemně přinášely potěšení, které tak moc potřebovala. Nikdy si ale nepřipadala jako lesba, nerozuměla tomu a stále ještě nerozumí. Nemyslí si, že by se mohla do nějaké dívky či ženy skutečně zamilovat.
A nakonec se musely rozloučit. Amit přišel o práci a žádnou další nenacházel, navíc mu scházela rodina. A tak se s Raqiyah rozhodli, že se vrátí zpátky do Luxoru, kde žil zbytek jejich rodiny. Čas od času je navštěvovali, ale ani jedna strana si nemohla dovolit tyhle výlety moc často. Nu a tak teprve teď začali víc poznávat Raqiyah. Moc dlouho jim to však nevydrželo, poněvadž nedlouho poté začala slýchat Sachmetin hlas, který ji směroval kamsi za město, na nějaký ostrov, kde prý bude v bezpečí. Zároveň také poslala vzkaz Amitovi, aby ji nechal jít a nehledal ji, protože bude v dobrých rukách své matky. Stálo je to hodně víry, ale pustil ji.
A tak se ocitla před branami Malého Luxoru.


○ PRIMÁRNÍ ZBRAŇ: Stilety (2x)
○ SEKUNDÁRNÍ ZBRAŇ: Bič
○ DALŠÍ ZBRANĚ:
• xxx

LEKCE:
• xxx

ČAROVNÉ PŘEDMĚTY:
• xxx

VÝPRAVY:
• xxx


VLASTNOSTI:
SÍLA7/10
RYCHLOST7/10
OBRATNOST6/10
VÝDRŽ7/10
SCHOPNOST8/10

DOVEDNOSTI:
Boj s mečem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s dýkami/noži0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj s kopím/oštěpem0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj se sekerou0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Střelba z luku/kuše0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Boj beze zbraně1. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Léčitelství0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Psaní hieroglyfů0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬
Umění0. level▬▬▬▬▬▬▬▬▬▬

SCHOPNOSTI:
SHAPESHIFTING1/10▬▬▬▬▬▬▬▬▬



DRUH: Bílá lvice
JMÉNO: Malika
POVAHA:
V mnohém se velice podobá Raqiyah. Stejně divoká a temperamentní, stejně energická a hravá. K tomu připočtěte silnou ochranářskost směrovanou k její polobohyni a máte učiněnou katastrofu. Bránila by ji vlastními tlapami před vším, co by ji mohlo klidně jen zdánlivě ohrožovat, a chrání ji jako své vlastní lvíče. Vůči Raqiyah je dost mateřská a moc ráda se s ní mazlí. Jakmile na ni však chce sáhnout někdo cizí, prsty by mu ukousla. Obvykle ale bývá přiměřeně přátelská a pokud ji nějakým způsobem nepřesvědčíte, že jste hrozbou pro Yah, bude s vámi jednat přímě a bez problémů. Je přirozeně nedůvěřivá, každého si nejdřív prověřuje a obvykle si počká, až jestli dotyčnému věří i její polobohyně. Platí u ní "Co na srdci, to na jazyku", nečekejte tedy, že vám bude říkat sladké a bezbolestné lži. Z ničeho nedělá moc velkou vědu a ke spoustě věcem se může stavět až příliš lhostejně. Nejde jí o obal, nýbrž o obsah knihy. Zastupuje tu soutěživou část v osobnosti Raqiyah, tu, která se ráda bije a která až moc ráda soutěží.





GALERIE

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama